Mark Neff a jeho výzkumný tým na Kalifornské univerzitě v Davisu lokalizovali příčinu mutace dědičné hluchoty – specifického defektu u rhodeského ridgebacka. Hluchota u toho plemene rozhodně není vzácnost a v brzké době bude v USA k dispozici test, který bude garantovat chovatelům nerozšiřování takto postižených psů.
Hluchota u rhodeských ridgebacků je velmi odlišná od hluchoty např. dalmatinů, kde se vada váže na bílou barvu. Genetici ji nazývají nesyndromická hluchota.
Jedná se o progresivní onemocnění. Mnoho štěňat na 8. týdnu věku slyší, ale postupně o sluch přicházejí a dle dostupných informací jsou bilaterálně (oboustraně) hluchá do 12. měsíce věku, pokud tomu tak není dříve.
Hluchota u ridgebacků je jednoduše autozomálně recesivně dědičná, tzn. že dva nehluší psi s vlohou pro hluchotu vyprodukují i hluché jedince. V takovém vrhu, kde jsou oba nositelé této vady, je 25 % hluchých potomků. Ve spojení psů, kde je jeden nositel hluchoty a druhý tuto vlohu nemá, se narodí slyšící štěňata, ale pochopitelně některá z nich budou mít ve své genetické výbavě vlohu pro hluchotu.
Tato recesivní vloha se pak nebezpečně plíží v rodokmenech po mnoho generací, než vyjde najevo.
Jediné a 100% řešení je testování zvířat, které nám určí zdravé psy i nositele. Díky testu mohou chovatelé vhodně kombinovat rodičovské páry tak, aby neprodukovaly hluchá štěňata.
Do dnešní doby nevím o žádném hluchém ridgebackovi v České republice. Nicméně s neuváženým používáním liniových plemeniteb, nutností oživit náš chov zahraničními psy, je otázkou času, kdy i my začneme řešit tyto problémy.

Štusáková Šárka 2007
ANUNNAKI kennel