photo by Dr. Monika Linek, zdroj: genetics.unibe.ch

Postupné opadávanie pazúrov, až ich úplná strata, priniesla v minulosti už mnoho trápenia ridgebackom a ich majiteľom. Je to pre psa mimoriadne bolestivý stav, keď sú u psa obnažené nechtové lôžka. Pes dlhodobo nie je schopný bežného pohybu a je veľké riziko infekcie. Táto choroba sa popisuje ako autoimunitný problém vyskytujúci sa v populácii plemena RR o niečo častejšie ako u iných plemien, čo naznačuje možnú genetickú predispozíciu.

Univerzita v Berne vo Švajčiarsku, Inštitút genetiky skúma nakoľko a ako sa na tomto ochorení podieľa genetika. Jej cieľom je vývoj špeciálneho genetického testu plemeno Rhodesian Ridgeback. Ak máte skúsenosť s týmto ochorením, zapojte sa do vývoja DNA testu a pomôžte predchádzať ďalším možným utrpeniam psov s touto nepríjemnou chorobou.

-M.T.-

Viac informácii na stránkach Univerzity v Berne | Inštrukcie pre zaslanie genetickej vzorky

Symetrická lupoidná onychodystrofia (SLO)

Publikované v časopise Psí sporty
MVDr. Klára Myšková a MVDr. René Finsterle, HKVet, s. r. o.

Originál článku *PDF


Charakteristika onemocnenia

Symetrická lupoidní onychodystrofie (SLO) je autoimunitní onemocnění, způsobující vážné postižení drápů u jinak klinicky zdravých psů. Při onemocnění SLO tělo produkuje protilátky, které napadají vlastní buňky drápku. Výsledkem tohoto procesu je uvolnění drápku v jeho závěsném aparátu a jeho následná ztráta (onychomadesis), nejprve na jedné či na dvou končetinách, ale během několika týdnů může dojít ke ztrátě i všech drápů. Nejčastěji jsou postiženi psi ve věku mezi šesti měsíci až osmi lety. Onemocnění se vyskytuje u všech plemen včetně kříženců, ačkoliv u některých plemen je incidence vyšší než u ostatních (např. rhodéský ridgeback, velký knírač, gordon setr, bearded kolie, německý ovčák, greyhound).

SLO není infekční ani nakažlivé, není možné ho „chytit“ od jiného psa. Příčinou SLO je vlastní imunitní systém produkující protilátky napadající keratin – tvořící buňky, kvůli čemuž se tato vrstva stává velmi slabou a postižené drápy se uvolňují ze závěsného aparátu. V současnosti není potvrzené ani vyloučené, že SLO je dědičné.

Prejavy onemocnenia

Typickým znakem tohoto onemocnění je uvolnění drápů z lůžka a jejich ztráta (nejprve jednoho či dvou), která se může posléze během pár týdnů rozšířit až na všechny drápy. Následuje chronická onychodystrofie – drápy jsou měkké, krátké, deformované, křehké, drobivé konzistence, se změnou barvy a může docházet ke krvácení z drápového lůžka. Zajímavá je skutečnost, že u různých pacientů pozorujeme rozdílnou citlivost na toto onemocnění. Asi polovina pacientů je výrazně bolestivá, na postiženou končetinu nechce našlapovat a tlapky si opakovaně líže. U části pacientů bolestivost částečně chybí, drápy se uvolňují postupně bez krvácení. V případě, že se k lupoidní onychodystrofii přidruží sekundární bakteriální infekce, může být patrný také výrazný zápach.

Diagnostika

V rámci diferenciální diagnostiky je třeba brát v úvahu plísně, bakteriální zánět, jiné autoimunitní onemocnění, vaskulitidy a lékové reakce. Definitivní a 100% diagnózu nám potvrdí histologické vyšetření. Aby mohlo být
vyšetřeno drápové lůžko, je potřeba odebrat rohový toulec společně s drápovou kostí.

Terapia

Nejprve je potřeba odstranit všechny poškozené drápy. U pacientů s bolestivostí je vhodné toto učinit v narkóze. U některých jedinců dochází k postižení drápů postupně a lze je odstraňovat ambulantně. Obnažené lůžka a pahýly drápů je vhodné chránit botičkami po dobu, než začne proces rohovatění. Potom lze na nově tvořenou rohovinu nanášet bezbarvý zpevňující lak na nehty. Celková terapie se opírá o podávání více látek, které se kombinují dle stavu onemocnění. Je potřeba zdůraznit, že jde o léčbu zdlouhavou, vyžadující trpělivost majitele a pravidelné kontroly u veterinárního lékaře se zkušeností s tímto onemocněním. Bohužel, někteří pacienti jsou léčeni již od začátku léky, které se podávají jen ve výjimečných případech a které zatěžují organismus nemocného jedince.

Prognóza

Prognóza obnovy drápků je dobrá, někdy lze terapii ukončit již po šesti měsících. V ostatních případech je potřeba v léčbě pokračovat dlouhodobě.

autorký článok MVDr. Klára Myšková a MVDr. René Finsterle, HKVet, s. r. o.