Slovenčina English
homepageBreeders diaryPregnancy calendar
home
všetko o RR
štandard
RR magazín
publikácie
inzercia šteniat
výstavy
archív
Vstup do databáz
Vstup do databáz
chovateľstvo
krycí psi
chovné suky
šampióni
www links
osobné stránky
chovatelia
užitočné linky
RR v núdzi
RR Shop
 
 
kontakt
Rhodesian Ridgeback SK 20years
Späť
Rekordman Buddy  
Autor: RRSK| Streda, 27.04.2016 | Téma: Príbehy (4550 čítané)
 

Ridgeback, ktorý odišiel v 18. roku svojho života

Majiteľka Buddyho ma kontaktovala v jeho 16 rokoch. Už vtedy som považovala tohto výnimočného ridgebacka za jedného z najdlhšie žijúcich ridgebackov a mala som nutkanie sa o túto informáciu podeliť s celým svetom. Bála som sa však, že jeho zdravie a vitalitu zarieknem a rozhodla som sa počkať. Pani Alena ma pravidelne informovala, posielala fotografie Buddyho a jeho o desať rokov mladšieho syna, spoločne s ktorým neuveriteľne dlho kráčal na sklonku svojho života. Jeho chuť žiť trvala ďalšie vzácne dva roky, keď sa verná prítomnosť starnúcich psov meria už na týždne, dni, hodiny... Nadišiel čas a ja som chcela Alenkyn a Buddyho príbeh zvečniť, ale uvedomila som si, že mi neprináleží nič z toho príbehu opísať, že tento príbeh patrí len a len Buddyho rodine.
Monika Tušanová


Toto je Buddyho príbeh.

K psímu plemenu Rhodeský Ridgeback nás přivedla původně jen náhoda. Manžel si v knihovně vypůjčil atlas psů a tam ho okouzlil nádherný pes, kterého jsme neznali a nikdy neviděli. Začali jsme se o plemeno zajímat, kupovali jsme knížky a časopisy, ve kterých byla jen nějaká zmínka nebo fotka. Stále jsme snili, že si ho jednou pořídíme. Trochu jsme se obávali toho, že v knížkách uváděli, že je plemeno RR jen pro zkušeného kynologa a je to opravdu velký pes. Naše touha po něm byla mnohem silnější a překonala všechny pochybnosti.

Začali jsme kontaktovat různé chovatele. První, kterého jsme navštívili, byli manželé od Jičína, kteří se po mnoha letech vrátili z Jihoafrické republiky, kde měli na farmě celou smečku a do ČR si sebou přivezli gravidní fenku. Bohužel, cena štěnat byla pro nás nesmírně vysoká. Buddyho jsme si nakonec přivezli z Kralup nad Vltavou od chovatelky paní Amasederové. Přijeli jsme jako první zájemci a bylo vážně těžké si vybrat z 12 dovádějících štěnat. Po nějaké chvíli jsme si vybrali jednoho krasavce a už jsme ho hladili v náručí - rozhodnuti, že je to ten pravý. Ale v posledním okamžiku nás zaujal jiný….v bandě štěnat hrající si v ohrádce na pískovišti. Oproti ostatním sourozencům byl drobnější, seděl a zkoumavým pohledem si nás prohlížel. Tak jel s námi na Moravu.

Buddy se narodil 17. srpna 1997 jako FORMAN Satanela - chovatelská stanice Satanela (CMKU/RR/708/97), tet. č. 708, otec DINO Rhodana (CMKU/RR 325/95/97), tet. č. 0246, matka Arissa Satanela CS (ČsHPK 148/94/96), tet. č. 130. Celou cestu z Kralup do Prostějova mi ležel v klíně, při jedné zastávce se vzorně vyvenčil a celou cestu byl neuvěřitelně klidný a hodný. Hned první dny nás překvapilo, že doma NIKDY neudělal žádnou „loužičku“ - ihned pochopil, co se může a co ne.

Naše děti měly v té době 2 a 5 let a jsem přesvědčená o tom, že je nemohlo potkat nic úžasnějšího než vyrůstat s Buddym – učili se od sebe navzájem. Na radu paní chovatelky jsme mu koupili granule kanadské značky K 9, – to byl základ jeho jídelníčku cca do jeho 8 let, poté jsme krmili granulemi Purina ProPlan - senior. K tomu dostával 1-2x týdně vařené hovězí maso a miloval taky tvrdý sýr a piškoty – obojí dostával jen jako odměnu.

Buddy se velmi rychle a přirozeně naučil všechny povely. Byl poslušný, ale velmi rozvážný – nad vším vždy přemýšlel. Dlouhé procházky jsme někdy zpestřovali stopováním, kdy se někdo z nás vydal na procházku dříve, schoval se a Buddy hledal. Měl rád inteligentní lidi a u každé návštěvy jsme už poznali kdo je mu sympatický a koho nemusí. Byl dobrý hlídač a párkrát jsme zažili situaci, kdy spolehlivě bránil svoji smečku - přesto nikdy nikomu neublížil.

Nikdy nezapomeneme na příhodu, která nám vyvrátila tvrzení, že zvířata – psi nepřemýšlejí. Stala na naší chatě. Seděli jsme s přáteli u ohně, byl docela chladný květnový večer. Buddy se snažil si udělat pelíšek pod lavičkou, ale nějak se mu to pořád nezdálo…. Najednou odešel a za chvíli jsme ho viděli, jak si v zubech vleče z chaty svoji deku. Občas si sice její konec přišlápnul, ale nakonec se mu podařilo ji dopravit na místo, kde si prostě ustlal… co na to říct?

Mimochodem, na chatě, která je uprostřed lesa, to vždy miloval, nerad se odtud vracel domů. Odmítal opustit chatu a nasednout do auta. Často se nám stávalo, že jsme všichni seděli v nastartovaném autě a čekali na milostpána, jestli se uráčí. I doma měl vždy spoustu pohybu - dlouhé procházky a pokud počasí dovolovalo téměř denně běh u kola, 4 až 10 km.… Měl elegantní štíhlou postavu, vyhlížel velmi důstojně a vždy se tak i choval. Měl úžasně ladné pohyby a bez problémů dohonil zajíce nebo srnku. To jsme samozřejmě krotili – ačkoliv nikdy neublížil, byla to pro něj hra. Buddy byl pro nás velká radost.

Dlouhou dobu jsme se snažili sehnat mu nějakou nevěstu, abychom po něm měli jeho nástupce, který by byl alespoň částečně po něm. To se nám však dlouhodobě nedařilo a po čase jsme to již vzdali. Až po té nás v Buddových necelých 10 letech oslovili majitelé „papírové“ fenky Panthy z vedlejší vesnice, o které jsme vůbec netušili. Všimli si Buddyho na nějaké vycházce – jak by ne – i v tomto věku byl frajer, takže to byla láska na první pohled. Svatba byla v únoru 2007 a v květnu se narodily 2 holčičky a 3 kluci. Vybrali jsme si krásného chlapečka a doma bylo veselo.. Možná právě to malé šťěňátko způsobilo, že Buddy jakoby přestal stárnout. Stále se chtěl ve všem vyrovnat akčnímu Gastonkovi, na druhé straně ho všechno učil a staral se o něho. Už byli smečka a když jsme potkali jiné psy – dávali to jasně najevo.

Buddyho život dostal s jeho synáčkem nový rozměr. Myslím, že si to vážně užíval plnými doušky. I pro nás nastaly nové situace a já si mnohokrát potvrdila, jak úžasné je žít se psy. Jak říká citát Lorda Byrona: “Pes má krásu bez ješitnosti, sílu bez krutosti a lidské ctnosti bez lidských nectností“. Nelze nesouhlasit. Gaston byl jako štěně živel a proti tomu ta Buddyho důstojnost… Nikdy nešlápnul do louže, zatímco Gaston si vůbec nevšimnul, že tam nějaká byla. Buddy byl modelka, když jsme ho fotili, z procházky přišel vždy čistý, ale Gastonek ten musel rovnou do sprchy.

Skvělá kondice Buddymu vydržela celých 15 let. Pak to začalo pomalu „pokulhávat“. Procházky se začaly postupně zkracovat, nedělalo mu dobře horké počasí, a už vůbec ne mráz, už se na ně tak netěšil a začal být venku jakoby nejistý, později už vyžadoval venčení jen na zahradě. Stále mu ale chutnalo, s pokročilým věkem snad pořád víc. V tomto období jsme krmili granulemi pro seniory (losos s rýží). Pořád jsme se snažili uchránit ho před „dobrotami“ lidského jídelníčku, které každému psovi jen škodí (koneckonců často i lidem). Možná i díky tomu, že jsme ho krmili vždy rozumně – byl ve velmi dobré kondici až do úplného konce.

Do posledního dne viděl, slyšel a nikdy neměl problémy s klouby. K veterináři jsme jezdili vlastně jen kvůli očkování. Jediná zdravotní komplikace se dostavila v jeho 8 letech. Začalo to jedním odpadlých drápem, pak se začal uvolňovat další a to už potřebovalo lékaře. Diagnostikoval mykózu, ale zvolil hodně razantní řešení. S odstupem času jsme pochopili, že to asi šlo řešit jinak, ale tenkrát jsme veterináři věřili, že není jiné východisko. Buddy tenkrát podstoupil operaci, při které mu odstranili všechny drápy, a poté následovalo několikaměsíční léčení. První dny se nemohl ani postavit na nohy, celé to pro něj muselo být strašně bolestivé, ale byl statečný. Denně jsme mu drápky máčeli ve speciální koupeli a poté každý drápek zvlášť převazovali, dokud se všechny drápy neobnovily. Když jsme to po pár letech popisovali jinému veterináři – nestačil se divit… Kromě tohoto problému Buddy žádné jiné potíže nikdy neměl, ani mykóza se nikdy nevrátila. Buddy byl mobilní až do konce, ale poslední týdny byl velmi zesláblý. Ačkoliv dostával krmení ve třech dávkách, stále hubnul a rapidně ztrácel svalovou hmotu. Myslím, že jeho tělo už nedokázalo stravu zpracovat a využít. Ke konci jsme už bojovali s problémy s vyměšováním – často se mu něco povedlo udělat doma a byl z toho nešťastný nejen on, ale i my. Jsem přesvědčená, že až do posledního dne ho nic nebolelo, ale myslím, že hodně trpěl psychicky.

Byl stále chytrý, inteligentní a vnímavý, ale tělo ho přestalo poslouchat. Poslední dny ztratil zájem o všechno. Nechtěl se jít ani venčit ven – doslova se tomu bránil, byl stále více rezignační a nakonec už nechtěl vstát ani kvůli krmení. Prostě nám dal najevo, že už má všeho dost. Tím nás donutil jet s ním k veterináři. Vlastně rozhodl za nás, když my jsme na to rozhodnutí byli zbabělí. Kdo to zažil, nepotřebuje komentář a kdo ne – vysvětlování nemá smysl…


Buddyho posledné dni (17 rokov, 3 mesiace)


Často na něho vzpomínám. Buddy byl Pan Pes a my jsme měli obrovské štěstí, že jsme s ním mohli strávit těch úžasných 17 let a 3 měsíce. Hlavní tajemství jeho dlouhověkosti – myslím, že podobně jako u lidí je to „v hlavě“. V přístupu k životu a všemu, co s ním souvisí.

Alena Kohnová, apríl 2016

 

Copyright ©www.rr.sk . Obsah stránok podlieha autorským právam.
Kopírovanie akejkoľvek jej časti len so súhlasom autora a majiteľa stránok.
Všetky práva vyhradené!

                     © 2005 © 2021 www.rr.sk
Rhodesian Ridgeback klub Slovakia
Heslo: 
Číslo:   
napísali o nás
záujem o členstvo
kontakt
plánované akcie
klubové dni
klubové súťaže
povahové testy
Návštevy
Online:19
štatistiky
RR-shop