Co je to alergie?
Alergie je, zjednodušeně řečeno, přecitlivělost organismu na cizí látky, které se vyskytují v potravě, ve vzduchu, prostě všude kolem nás. Žijeme v přetechnizované době plné shonu a stresu, nezdravě se stravujeme, dýcháme znečištěný vzduch a to vše je obrovská zátěž na náš organismus. Trpí především náš imunitní systém, který je pod neustálým tlakem a stačí pak jen velmi málo k tomu, aby začal pracovat chybně či dokonce úplně zkolaboval. Jedním z projevů poruchy imunitního systému je přehnaná, neadekvátní reakce organismu na to, s čím se do té doby běžně setkával a tehdy mluvíme o alergii.
Bohužel, náš nezdravý způsob života s námi sdílejí i naši zvířecí miláčci, především psi. To je pravděpodobně důvod, proč i u psů, stejně jako u lidí, výskyt nejrůznějších alergií v posledních letech dramaticky stoupá a setkáváme se s nimi u všech věkových kategorií včetně štěňat. Není náhoda, že alergiemi trpí především psi chovaní v bytě, zvláště pak ti, kteří si vydobyli své místečko na pohovce a v posteli. Mezi psy žijícími trvale venku, tedy v přirozenějších podmínkách, najdeme alergiků nesrovnatelně méně.

S jakými druhy alergií se můžeme setkat?
Nejčastější alergií u psů vůbec je alergie na bleší kousnutí, ale časté jsou alergie i na jiné druhy bodavého hmyzu, hlavně na komáry a muchničky.
Velkou skupinu tvoří tzv. atopie, alergie na látky ze vzduchu a z prostředí:
- různé druhy pylů květin, trav a stromů (takoví psi mívají často problémy sezónní, to znamená, že se opakují každoročně přibližně ve stejnou dobu, přičemž nejhorší bývá jaro a přelom léto/podzim)
- domácí prach, roztoči, buňky lidské kůže, plísně atd. (velmi časté atopie, typické pro psy žijící v bytě. Vyskytují se celoročně, častější ani důkladnější úklid nepomůže!)
Menší část alergií tvoří alergie potravní, nejčastější jsou na kuřecí maso, soju,
obiloviny, mléčnou bílkovinu atd. Pokud je pes alergický na nějakou složku potravy, např. na kuřecí maso, stačí ho i nepatrné množství a je úplně jedno, zda je součástí toho nejdražšího superpremiového krmiva nebo nejlevnějších granulí ze supermarketu.

Jak se alergie projevuje?
Zatímco u lidí trpících alergiemi se často setkáváme s astmatem, alergickou (např. sennou) rýmou a jinými onemocněními dýchacích cest, u našich psích kamarádů se většina alergií projevuje na kůži. Pokud se psí organismus setká s něčím, na co je alergický, kůže na těle nejprve zarudne, začne hřát a velmi intenzivně svědět. Pes si to většinou začne lízat nebo škrábat, čímž si tam zanese infekci a ta pak celý proces ještě dále zhorší.
U lehkých či začínajících alergiků se kožní změny vyskytují hlavně na místech, kde je kůže jemná, citlivá a náchylná k zapaření – vnitřní strany ušních boltců, zvukovod, slabiny a meziprstí. Často bývá postižená i kůže na spodní straně krku a břicha a to především v letním období, kdy se psi s oblibou prohání ve vysoké trávě. Typický alergik se častěji škrábe, potřepává hlavou nebo si vylizuje tlapky, eventuelně jiná místa na těle.
U mnoha psů, jinak zcela zdravých, kteří opakovaně trpí na záněty uší bývá nejčastější příčinou právě alergie. Těžcí alergici se intenzivně škrábou po celém těle, trpí opakovanými těžkými záněty kůže a jsou velmi obtížně řešitelní.
Specifickým kožním projevem je tzv. kopřivka - větší či menší pupínky, buď po celém těle, nebo jen na některých částech, většinou na hlavě.
Kopřivka se často objevuje jako reakce na bodnutí hmyzem. V některých případech může být tak silná, že se jednotlivé pupeny slijí do větších a náš pejsek pak vypadá jako shar-pei :-) Na rozdíl od lidí, kterým v takových případech otéká i krk a dýchací cesty, je otok u psů omezen výhradně na podkoží. Nemusíme se tedy bát udušení! I tak je ale vhodné, pokud otok neustupuje, navštívit veterináře, který nešťastníkovi uleví.
U některých psů, kteří jsou citliví na potravu, se alergie projevuje zažívacími potížemi. Nejčastější je opakované zvracení, průjmy, plynatost nebo jen dlouhodobě špatně formovaný trus.

Jak poznáme alergii a dá se vůbec léčit?
Alergie se může objevit v jakémkoli věku a většinou má tendenci se časem zhoršovat, proto obecně platí, že čím dříve se alergie projeví, tím horší má pacient vyhlídky.
Scénáře alergických psů bývají velmi podobné. Nejprve škrábání, vylizování tlapek či občasné třepání hlavou, následně ojedinělé lehčí záněty uší nebo kůže, které se i přes veškerou snahu postupně vracejí čím dál tím častěji a nabírají na intenzitě.
Problém je, především zpočátku, zjistit, zda se opravdu jedná o alergii a na co je vlastně pes alergický. A nakonec ta nejdůležitější a zároveň nejhorší zpráva ze všech – alergie se vyléčit nedá!!!
Pokud si jednou tělo vytvoří na konkrétní látku alergii, nelze to vrátit zpět, ani u lidí, ani u zvířat. Jsme schopni pouze kontrolovat a zmírňovat projevy této alergie, nikoli ji zcela vyléčit.

Pokud máme podezření, že problémem psího pacienta je právě alergie, nejčastější postup bývá následující:
1. Vyloučit jiná onemocnění, především parazity (svrab, blechy, demodex apd.), plísně, poruchu štítné žlázy či jiné hormonální problémy apd.
2. Aplikovat kvalitní přípravek proti blechám, nejlépe Frontline.
Mnoho lidí netuší, že pes alergický na blechy vůbec blechy mít nemusí a většinou ani nemá! Stačí, když ho někde na procházce kousne jedna jediná blecha např. od kočky, ježka či druhého psa a máte vystaráno na několik týdnů, přestože blecha už na psovi dávno není. Protože alergie na bleší kousnutí je opravdu nejčastější, vyplatí se u alergických psů pravidelně aplikovat Frontline, který by měl zamezit i těmto náhodným kousnutím.
3. Přeléčit zánět kůže případně zvukovodu
U drobných lokálních zánětů nebo lehkého zarudnutí např. v oblasti slabin často postačí speciální dezinfekční šampony, které kůži vyčistí a zklidní. Na trhu je jich velký výběr a každému psovi může vyhovovat jiný, s vhodným výběrem většinou pomůže veterinář. U mokvavého ložiska je dobré srst v místě vystříhat a vyčistit dezinfekčním roztokem, nejlépe na bázi jódu (Betadine). Nepoužívat masti ani zásypy! Pokud jsou kožní změny na více místech, nebo nereagují na povrchovou léčbu, je nezbytné nasadit celková antibiotika. Povrch kůže není tak dobře prokrvený jako vnitřní orgány, antibiotika tam pronikají velmi obtížně, proto se při infekcích kůže používají až dvojnásobné dávky a na mnohem delší dobu, než u běžných nemocí. Při krátkodobém použití buď nezaberou vůbec, nebo se infekce po vysazení rychle vrací. Léčbu antibiotiky je dobré kombinovat s koupelemi, ve vážnějších případech i s léky proti svědění.
Na záněty uší většinou postačí k tomu určené antibiotické kapky, obvykle alespoň na 2-3 týdny s průběžnou kontrolou veterináře. U psů s opakovanými problémy je dobré preventivně používat nějaký kvalitní přípravek na výplach zvukovodu, který dokáže vývoji zánětu zabránit nebo ho alespoň zpomalit.
4. Zvolit nějakou vhodnou udržovací terapii

Možnosti udržovací terapie
Pravidelná aplikace antiparazitárních přípravků, viz. výše

Preventivní koupele
U zdravých psů se příliš časté koupání nedoporučuje, ale psi s opakovanými kožními problémy by se občas vykoupat měli. Je to proto, aby se jejich kůže vyčistila a zbavila alergenů, přemnožených bakterií, kvasinek a jiných nečistot. Když se pes
alergický na nějaký druh trav, proběhne po louce, kde taková tráva roste, pyl se zachytí v srsti a bude ho dráždit ještě dlouhé týdny, přestože vy už s ním na louku nepůjdete. Na to, jak často a v čem psa koupat neexistuje žádný univerzální recept. Některé těžké alergiky je nutné koupat i několikrát týdně, jiným bohatě stačí 1x za měsíc. U psů s kožními problémy se doporučuje používat jen kvalitní, nejlépe k tomu určené dermatologické šampony. V případě nouze lze použít jemný dětský šampon. Velmi příznivé účinky má i octová voda (ředění 1:10), kterou lze použít na oplach celého těla, nebo třeba jen tlapek.

Antihistaminika
Antihistaminika jsou léky, které se používají na tlumení alergie u lidí. Nejznámější z nich je asi Dithiaden, ale u psů lze použít i většinu ostatních jako např. Claritin, Analergin, Zirtec atd. Jsou velice šetrné, nemají žádné vedlejší účinky a dají se kombinovat prakticky s jakýmikoli jinými léky. Naneštěstí u psů fungují jen ve 30-40% případů, ale i tak stojí za to je vyzkoušet.
V každém případě není špatné mít nějaký lék z řady antihistaminik ve své lékárničce pro případ, kdy vašeho miláčka na dovolené štípne včela nebo se vám osype z nějakého jiného důvodu a není po ruce veterinář. 1 tabletka je v tomto na 10kg váhy a pokud lék zabere, je dobré ho alespoň jednou po dvanácti hodinách zopakovat.

Hypoalergenní diety
Někoho možná napadne, proč je na trhu tolik druhů speciálních krmiv pro alergické psy včetně těch s výhradně kožními problémy, když alergie na potravu patří mezi ty méně časté. V mnoha případech totiž dieta zabere i u psů, kteří na potravu vůbec alergičtí nejsou. Je to pravděpodobně tím, že když omezíme přísun alergenů v potravě, organismu se uleví a lépe se vyrovná s těmi ostatními, které se mu do těla dostávají jinou cestou. I ve velice kvalitních granulích bývá více druhů masa, obilovin a tuků, nemluvě o konzervantech a jiných přídavných látkách. Když k tomu ještě připočteme nejrůznější pamlsky, nějaký ten zbyteček od oběda, zaječí bobky na kraji lesa a ten báječný klacek obalený hlínou... Zdravému psovi to samozřejmě neublíží, ale pro narušený imunitní systém alergického psa to představuje velkou zátěž.
Pozor na běžně dostupná krmiva označená "pro citlivé psy" nebo dokonce "hypoalergenní". Tato krmiva slouží pouze jako prevence, nejsou skutečnou dietou pro nemocné psy. Taková v obchodě nekoupíte! Speciální, tzv. klinické diety dostanete pouze u veterináře a dělají je jen některé specializované firmy. Pokud takovouto dietu začnete používat, je nesmírně důležité, alespoň během prvních týdnů, nedat psovi nic jiného a tím myslím opravdu nic! Jinak totiž nepoznáte, zda dieta funguje. Pokud je pes na něco alergický, nemusí toho sežrat plnou misku, stačí jediné sousto a dieta ztrácí veškerý smysl. Je to obdobné, jako když má člověk alergii na nějaký kvetoucí strom, třeba břízu. Takový člověk má problémy celé období, kdy tento druh stromu kvete a je úplně jedno, že v jeho okolí
žádný takový strom neroste. Pro spuštění alergické reakce stačí vdechnout pár pylových zrn nesených vzduchem i desítky kilometrů. Dá se samozřejmě použít i domácí vařená strava, přičemž nejlepší je vybrat 1 druh masa, který pes nemíval často (krůta, králík, ryba apd.) a 1 druh příkrmu (rýře, brambory apd.). A samozřejmě platí to co u diety komerční - nic dalšího k tomu!

Autogenní vakcíny
Na základě kožního alergického testu, který potvrdí alergii, přesněji atopii, a určí, na co je pes alergický, se dá vytvořit tzv. autogenní vakcína. Je to vlastně speciální, individuálně namíchaná směs alergenů, která se psovi podává injekčně v pravidelných časových intervalech (na začátku častěji, ale pak obvykle 1x měsíčně) a slouží k tzv. desenzibilizaci. Zjednodušeně řečeno se psovi píchá to, na co je alergický, aby si na to organismus postupně zvykl. Ani tato vakcína není stoprocentní, ta kvalitnější funguje na cca 75%, ale i to může být u těžkých alergiků k nezaplacení. Některé laboratoře dnes nabízejí alergické testy na základě vyšetření krve, jejich výpovědní hodnota je však zatím mezi veterinárními dermatology předmětem diskuzí.

Steroidy
Záměrně jsem si tyto léky nechala úplně nakonec, neboť jejich použití je v mnoha případech kontroverzní.
Fungují téměř zázračně, okamžitě a jsou levné, ale také mají obrovské množství vedlejších účinků a jejich efekt je pouze dočasný.
Při tlumení některých závažných projevů alergie mají své nezastupitelné místo, jejich použití však podléhá určitým pravidlům, které, bohužel, nejsou vždy dodržovány. Je na zvážení každého veterináře kdy a za jakých podmínek steroidy použije, v žádném případě by však neměly být lékem první volby, zvláště u lehkých forem alergie.

Pár slov na závěr
Alergie je velice komplikované a nepříjemné onemocnění, nejen pro samotného pacienta, ale pro všechny zúčastněné strany.
Majitel většinou očekává rychlé a efektivní řešení problému, což v tomto případě není možné. Alergický pacient vyžaduje individuální přístup a hledání té nejvhodnější účinné terapie pro konkrétného pejska je mnohdy zdlouhavé a značně frustrující. Mnoho majitelů se jen těžko smiřuje s faktem, že veškeré jimi vynaložené úsilí a mnohdy i značné finanční prostředky nepřinášejí očekávaný výsledek a pokud ano, problémy se i přesto opakovaně vrací. To vede často k nedorozumění a ztrátě důvěry k lékaři, v některých případech i k úplné rezignaci a přerušení léčby.
Při léčbě alergií a hledání řešení šitého na míru pacienta je velmi důležitá komunikace a vzájemná spolupráce, do které se musí zapojit někdy celá rodina.
Nemá smysl nasazovat drahou hypoalergenní dietu, pokud máme v rodině malé děti, které nejsme schopni uhlídat, v takovém případě je nutné hledat jinou cestu.
Péče o alergického psa je doživotní a často velmi náročná po všech stránkách. Pokud se ale rozhodneme bojovat a nevzdáme to při prvním nezdaru, naši čtyřnozí kamarádi nám budou vděční a mnohonásobně nám to svou láskou vynahradí!

MVDr. Martina Jůzová