Prvý titul "Šampión Slovenska" pre plemeno RR bol zadaný v roku 1997. Odvtedy bolo plemenu zadaných viac ako 100 týchto titulov.
Pozri kompletný archív ocenených slovenských RR.
Dnes je den D, úterý, 6:00 ráno a mně zrovna zvoní mi budík. Dnes skládáme zkoušku záchranářské způsobilosti. Meteorologové hlásí 35 stupňů tak se máme na co těšit. V 6:30 začínáme stopu, 300 kroků dlouhou, jednou lomenou s jedním předmětem a kladečem ležícím na konci stopy. Jsem v klidu, Dixinka mi posledních deset dní předváděla perfektní stopy takže si balím stopovačku a postroj s přesvědčením že těhle 50 bodů máme doma. Už za několik minut se ale přesvědčím že pes který za normálních okolností prokazuje fenomenální talent na pachové práce se může na zkoušce chovat jako naprostý debil bez jediné čichové buňky.
Kladeč mi našlapuje stopu, já jí sleduji jen jedním okem protože můj pes přece nápovědu nepotřebuje. Rozhodčí nám dává pokyn že můžeme začít.
"Pane rozhodčí psovod Krejčová se psem Dixi z Dianských luk jsou připraveny k vypracování stopy dle ZZZ. Pes předměty označuje polohou, osoby vyštěkává" -hlásím ještě vysmátá a otlačená od spacáku.
Beru si šňůru a oblékám Dixinku do postroje. Hotovo, jdem na to! Tak teď se ukaž ty potvoro zrzavá co v tobě je.
Beru pytlík se vzorkem pachu kladeče. "Čichej!" Dixinka zkušeně strká hlavu do sáčku a natahuje pach. "Šikovná holka, Hledej Sto'pa!" Máme nášlap a směr a Dixinka se s čumákem u země vydává na stopu. Tak tohle byla poslední kladná skutečnost dnešního rána.
"Ježiš ten pes se snad pase!" napadá mne když se Dixinka rozhodne prozkoumat terén kolem stopy "Sto'pa! Sto'pa!" nenechám se odradit od úmyslu najít osobu na konci stopy. Dixinka se pro tentokrát rozhodla neprotestovat a pokračuje. "To blbý zvíře mně snad chce přivést do hrobu snad tam nebude stát a čumět do blba celej den!" "Stopaaaa!" řvu tentokrát snad na celou Šumavu. Pomáhá to a Dixinka se přestává zajímat o luční hmyz a vrací se k práci na stopě.
"Ježiš co tam zas stojí jak tvrdý Y! Nevejrej na mně a lehni si, já vim že tam máš předmět tak na mně nezkoušej tyhle triky! No dobře ale počkej ty potvoro!" Zvedám ruku a hlásím nalezení předmětu, pokládám stopovačku a jdu pro něj. Dixina má štěstí že zůstává stát a já v duchu děkuji Bohu že jsem nenahlásila že pes předměty zalehává a tvářím se jako by takhle označovala běžně.
"Hodná holčička, našla předmět. Sto'pa!" Moje utrpení a psí vylomeniny pokračují.
"Přestaň blbnout a začni se soustředit, máš před sebou lom. Jestli ho přejdeš tak tě namouduši .…" v duchu úpím a prosím pánbíčka o slitování. Pomohlo to. Lom jsme zvládly. Já psychicky a Dixinka se prozatím soustředila na to co má. Prozatím …
"Přestaň zvedat ten čumák, já vím že člověk je tam, ale ty k němu dojdeš po stopě a pomalu, ne jak raketa!"
"Stopaa!" už nevelím ale úpím. Posledních 50 metrů držím psa na napnuté šňůře a snažím se jí udržet na stopě. 20 metrů před obětí rezignuji, pouštím stopovačku, přemýšlím o strašné psí smrti a o receptu na ridgebačí guláš. Z mých sadistických myšlenek mně vyruší štěkot psa. Dixinka leží u oběti zabalené v dece a vyštěkává.
"Máš velký štěstí bestije jedna zrzavá. Tohle byla nejhorší stopa tvé kariéry."
"Lehni, zůstaň" odkládám psa, připínám jí na obojek a pomáhám "oběti" vstát. "Pane rozhodčí hlásím nalezení osoby, osoba nezraněna".
"K noze" cedím mezi zuby a odcházíme zpátky do tábora. Stopu jsme zvládly s odřenýma ušima a hluboko pod oněmi 50 body. A to je před náma ještě naše nejslabší disciplina, poslušnost, takže vím že se nemůžu ani spravedlivě rozčílit. Dixina by si to totiž dnes zasloužila.
V 7:30 jdeme na překážky. "Co mně ještě dneska čeká, panebože nedopusť…"
"Pane rozhodčí psovod Krejčová se psem Dixi z Dianských luk jsou připraveni k dovednosti podle ZZZ"
- Kladina s náběhovými prkny "Vpřed!" čistě, plynule a končí v sedu. "No, to bylo hezké, šikovná holčička, a'no"
- Pohyblivá lávka na sudech "Vpřed!" zase výborně "hodná holčička"
- Skok vysoký 80 cm "Vpřed!" opět bezchybně, teď jdeme na skok daleký, 150 cm, prosím prosím doskoč do stoje a nesedej si a počkej tam na mně. "Vpřed" "no to je šikovná princezna, tak je to správně".
- Poslední překážka, proplazení rourou 3 m dlouhou s 50 cm v průměru. Tahle je navíc 2x lomená. "Vpřed!"
"Táááák je hodná, hezky si lehla! To je moje princezna šikovná"
Tohle máme výborně bez ztráty bodu! Guláš tedy prozatím nebude.
Na poslušnosti mně Dixinka nezklamala, ovladatelnost jsme zvládly čistě, bez reakce na střelbu a na plný počet bodů, polohy u nohy "sedni, lehni, vstaň" s malou nepřesností a ztrátou dvou bodů. Pro aport mi vyrazila před povelem a pak mi ho plivla pod nohy což je ovšem naše standardní provedení a se třemy body jsme se rozloučily už předem, štěkání na povel bylo bez problémů a na dlouhodobém odložení jsme přišly o bod protože se neustále drbala na zadku.
Poslední byly speciální cviky:
- začínali jsme přechodem nepříjemného materiálu, přejít změť pletiva, drátů, staré gumy a pružin tam a zpět jsem měla problém spíš já než pes takže výborná a 10 bodíků doma.
- Průchod mezi dvěma ohni se ten den podobal spíš překonání kouřové clony. Při přechodu tam, zpět a zastavení se na úrovni ohňů mi sice díky štiplavému dýmu ukáplo několik slziček, ale Dixinka potvrdila své silné nervy a získaly jsme dalších 10 bodů.
- Pak už byl jen kontakt s cizí osobou což pro psa znamená nechat se zvednout a naložit na vozík bez asistence psovoda. U nás bez problémů, dalších 10 doma.
- Jízda na otevřeném vozíku je zívačka a dalších 10 bodíků bylo v kapse. Takže teď už vím že zkoušku máme doma.
Poslední disciplina je vyštěkání osoby na přímo. A tady šel půlbodík na konto paničky. Oblékám psa do dečky, figurant odchází, ulehá asi 20 metrů od nás. "Hledej" - Dixinka běží, rolničky na dečce cinkají, Dixinka si lehá, štěká a panička stojí jak poleno a kouká, a pejsek štěká, a panička kouká, a pejsek štěká a štěká… A panička se konečně probouzí, zvedá ruku, hlásí nalezení osoby a jde ke psu. "Pane rozhodčí hlásím nalezení osoby, osoba nezraněna". Známka ze speciálů Výborně, celkem 49,5 bodu.
Touto zkouškou jsme prokázaly že "posouzený pes je z hlediska svých povahových vlastností schopen plnit požadavky výcviku záchranných psů". Protože jsme už dříve prošli kondiční prověrkou zároveň jsme splnily také podmínky čekatelství a staly jsme se řádnými členy Svazu Záchranných Brigád Kynologů s působností v Pražské ZBK.
Pro mne bylo ale největším zadostiučiněním dokázat všem členům že Rhodéský ridgeback není jen módním a atraktivním psem ale je vhodný i pro tak specifický a náročný výcvik jakým záchranářská kynologie bezesporu je.
Doufám že se nám v listopadu podaří odčinit fiasko ze stopy na zkoušce RH-E a za rok při stopařském speciálu prvního stupně. Na podzim nás čeká intenzivní trénink v sutinách a příprava na ZZP1 a na zimním výcvikovém táboře v Křižanově se budeme připravovat na zkoušku lavinových prací.
