Slovenčina English
homepageBreeders diaryPregnancy calendar
všetko o RR
štandard
RR magazín
publikácie
inzercia šteniat
výstavy
archív
Vstup do databáz
Vstup do databáz
chovateľstvo
krycí psi
chovné suky
šampióni
www links
osobné stránky
chovatelia
užitočné linky
RR v núdzi
RR Shop
 
 
kontakt
Rhodesian Ridgeback SK 20years
Späť
Sfarbenie RR  
Autor: Petra Krejčová| Pondelok, 09.06.2003 | Téma: Exteriér a štandard (4405 čítané)
 
D. H. Hegelsen, výňatek z knihy “The definitive Rhodesian Ridgeback”.
za preklad ďakujeme Petre Krejčovej


Všechny standardy rhodéského ridgebacka vyžadují barvu světlepšeničnou až červeněpšeničnou. Australský standard dále dodává: hlava, tělo, nohy a ocas musejí být stejné barvy. Tmavá maska a uši jsou povoleny.
Světlepšeničná je barva světlé kávy. Červeněpšeničná může být téměř jako barva irského setra, ale pouze pokud se v srsti vyskytují chlupy barvy pšenice. Toto zbarvení má jen velmi málo ridgebacků. Obě barvy jsou rovnocenné, a tak by měly být v kruhu i posuzovány. V Zimbabwe je však stále preferována barva červeněpšeničná.
Otázka zbarvení je limitována dvěma faktory – změnami teplot a nutností ochrany před nepřáteli. Světlé zbarvení absorbuje méně tepla a pes se tolik nezahřívá. Kdyby šlo o jediný faktor, mohli bychom říci, že světlejší zbarvení je preferováno, a to čím světlejší, tím lepší. Příroda nám ovšem nedává za pravdu.
Divoká zvířata v Zimbabwe mají bez výjimky červenou, tmavě hnědou, šedou nebo žíhanou barvu. Některá mají srst v barvě světlé pšenice, ale pouze v místech, která jsou schována před zraky predátorů, jako je břicho a slabiny. Přírodní selekce si tedy zvolila středně až červeněpšeničnou barvu, nikdy ne velmi světlou, ani černou.
Jediné místo, kde by byl světlý ridgeback dobře maskován, by bylo na přímém slunci uprostřed suché trávy nebo na písku. Pes by si takovou situaci ovšem nikdy nevybral. Pravděpodobně by vyhledal stín nejen kvůli úkrytu, ale také kvůli chladu, a ve stínu jsou tmavší tóny hůře vidět. Krajina v Zimbabwe má alespoň jednotlivé stromy, které poskytují útočiště, a na zemi je vrstva suchého listí, které je tmavohnědé nebo červené. Samotná zem je buď hnědá, nebo cihlově červená. Dokonce i lev, který se nemusí před ničím schovávat, možná jen před člověkem, má srst středněpšeničnou, velmi zřídka světlou. Během dne jsou tedy téměř vždy preferované tmavší tóny srsti ridgebacka. V noci jsou tmavší tóny vyžadovány bez výjimky – a tím se dostáváme k problematice bílých znaků.

BÍLÁ
Standard říká „malé bílé znaky na hrudi a prstech jsou povoleny, ale příliš mnoho bílé nebo bílá na břiše a nad prsty je nežádoucí“.
Standard CKC zaměňuje prsty za packy. Australský standard vylučuje bílou na prstech.
Varování před bílými znaky se ve standardu objevuje jen ve formulaci „nežádoucí“. Ve standardu, který vylučuje jen málo co, je formulace „nežádoucí“ pozoruhodná už proto, že je dost silná a kategorická. A je pro to dobrý důvod.
Všude kromě sněhu bílá barva svítí jak pěst na oko. Jen velmi málo zvířat v Zimbabwe má v srsti bílou a není mezi nimi žádný lovec, a tím ridgeback je. Jakýkoli bílý znak větší než jeden nebo dva bílé prsty bude přes den svítit na dálku a v noci ve světle ohňů, měsíce nebo petrolejek bude ještě nápadnější. Ridgeback vykonával svou nejnebezpečnější, ale také nejužitečnější práci v noci, kdy chránil dobytek před lvy a leopardy a kdy před nimi chránil i sebe. Ridgeback s bílou packou nad záprstí, bílou náprsenkou nebo bílým břichem by byl velmi dobře viditelný cíl. Čím více bílé, tím větší riziko! Pes s velkým bílým znakem by se pravděpodobně nedožil věku, ve kterém by se mohl rozmnožovat. Ve výstavním kruhu to tedy musí být tvrdě penalizováno.
Barva v americkém standardu představuje jen 5% celkového počtu bodů, ale bez ohledu na to, jakou váhu ve standardu má, platí, že pokud je daná vlastnost pro psa životně důležitá, nesmí pes s takovou vadou dosáhnout na přední příčky.
Velký bílý znak na hrudi ridgebacka je vlastnost, která může být pro psa potenciálně smrtelná, stejně jako je hluchota, slepota nebo vady chůze. Velmi světlá srst musí být penalizována ze stejného důvodu.
Na otázku, kolik bílých znaků je příliš mnoho, se odpovědi různí. V dnešní době prakticky není důvod vystavovat a chovat na psech s bílým znakem na břiše nebo s bílou nad prsty. Častější jsou bílé znaky na hrudi. Jediné další plemeno honiče, které se musí bránit predátorům v noci, je Coonhound. Jeho standard diskvalifikuje bílý znak na hrudi větší než 1” (2,5 cm). Tak přísný limit by byl pravděpodobně u dnešního ridgebacka nerozumný, ne však u ridgebacků v budoucnosti.
Naštěstí je rozsah bílých znaků patrný už od narození, velmi světlá srst ale nemusí být. Bílá skvrna na hrudi a na prstech se po narození zmenší. Na břiše se zmenší určitě. Většina chovatelů neutrácí štěňata kvůli bílým znakům, ale psy s bílou nad prsty a bílou zástěrou na hrudi nevystavují a nechovají na nich. Tyto bílé znaky jsou dědictvím po buldokovi, pointerovi a kolii. Červeněpšeničné zbarvení je po irském teriérovi, plavá je po doze a černá po kolii.
Občasné přidání hnědonosého psa do linie pomáhá udržet jasnou pšeničnou barvu. Chov na dvou hnědonosých psech může mít za následek citlivost kůže, světlé oko a světlou srst, a to všechno jsou funkční a estetické nedostatky.
Na černonosých psech můžeme chovat do nekonečna bez funkčních problémů, kromě možné tendence ke ztrátě intenzity barvy srsti. Existují důkazy o tom, že výskyt černých chlupů v srsti se zvyšuje, pokud občas nezařadíme do linie hnědonosého psa. 
Rozdílnost v barvě nosu u hnědonosých psů je dědictvím po pointerovi, tendence některých štěňat mít tmavou barvu na spodní části krku a dolních 2/3 ocasu je znak charakteristický pro irského teriéra.

BARVA OKA A NOSU
Standard říká: „barva oka v souladu s barvou srsti“. CKC zaměňuje „srsti“ za „nosu“.
Nos: nos má být černý nebo hnědý v souladu s barvou psa.
CKC zaměňuje barvu psa za barvu oka.
Žádná jiná barva nosu není povolena. Černý nos musí být doplněn tmavým okem, hnědý nos jantarovým.
Standard ridgebacka byl ve své době kritizován za svou volnost, ale žádná část nebyla předmětem takových sporů, jako právě tato. Existuje genetická spojitost mezi barvou oka, nosu a srsti, ale je velice komplexní. Důvodem kontroverznosti této části standardu je fakt, že pokud jej budeme brát doslova, musejí mít psi s černým nosem tmavé oči a srst a psi s hnědým nosem musejí mít jantarové oči a srst. Taková interpretace by vyřadila mnoho vynikajících psů z kruhu a z chovu.
Alespoň dva výrazy vyžadují definici – v souladu a hnědý. V souladu v tomto kontextu znamená esteticky příjemný, stejně jako v případě hudby. Problém je v tom, že stejně jako u hudby to, co se líbí jednomu, může být naprosto nepřijatelné pro jiného.
Co je tedy všeobecně přijímáno jako barva oka v souladu s barvou srsti psa? U psů s černým nosem je tmavé oko vždy v souladu s černým nosem, zvlášť pokud je doplněn tmavou maskou, i když je srst světlepšeničná. Nesoulad se prohlubuje tím více, čím je srst tmavší a oko světlejší. Barva oka nesmí být nikdy světlejší než barva srsti.
Stejný princip platí pro hnědonosé psy. U nich je ale pravděpodobně mnohem bližší přirozená genetická harmonie mezi barvou oka, nosu a srsti. I tady platí, že čím tmavší oko, tím lépe. Přestože tito psi budou mít vždy oříškové nebo jantarové oko, nesoulad vznikne, když budou mít tmavší nos, tmavší srst a žluté oko. Taková kombinace není častá a musí být penalizována a vyřazena z chovu.
Termín hnědý je v případě nosu ridgebacka také nutné vysvětlit. V současné době je často zaměňován za nos játrový. Dnes to v podstatě znamená jakýkoli jiný odstín než černý nebo šedý. Existují ale různé odstíny hnědé, které jsou výsledkem kombinace recesivních genů ovlivňujících barvu. Tyto odstíny jsou téměř jistě dědictvím po pointerovi. Standard pointera totiž připouští tmavý, hnědý, světlý nebo játrový nos, játrovou, citrónovou, oranžovou nebo černou barvu srsti a spojuje tmavé nosy s tmavou barvou srsti. V Zimbabwe nebyl doložen pes s hnědým nosem, dokud se psi nekřížili s pointery.
Zatímco dnes používáme termín „hnědý“ pro jakoukoli barvu nosu, která není černá ani šedá, autoři standardu téměř jistě termínem „hnědá“ mysleli skutečně hnědou barvu a ne světlou, ani játrovou. V té době totiž jak standard dalmatina, tak pointera rozlišoval hnědou a játrovou (masitou) barvu nosu a drtivá většina všech standardů vylučovala světlé zbarvení nosu a oka. Pouze dva standardy připouští játrový nos – jezevčíka a saluky – ale oba vyžadují tmavé oko.
Proč? Protože tmavší duhovka je méně citlivá na světlo. Většinou je také doplněna tmavým okrajem očního víčka a tím omezuje oslnění psa (to je také důvod, proč si atleti ztmavují lícní kosti). Světlejší duhovka je doprovázena světlým očním víčkem a takové oko má tendenci více slzet. Příroda nám říká, že tmavé oko lemované tmavým očním víčkem a doprovázené tmavým nosem je funkčnější než světlé oko nebo světlé oční víčko. Bez diskusí platí, že tropické podnebí produkuje tmavé oko a ridgebcak je jedním z plemen, které v tropech vzniklo.
Výjimkou jsou kočky, ale to jsou noční lovci a když je sluneční aktivita nejvyšší, tak spí.
Platí tedy, že čím tmavší oko ridgeback má, tím lépe, a to bez ohledu na barvu srsti. Pes s černým nosem musí mít vždy tmavé oko, i když má světlepšeničnou srst. Hnědonosý pes má jantarové oči, ale čím tmavší, tím lepší.

Preklad: Petra Krejčová, NYATHY kennel, 6/2003



Poznámka: článok neprešiel jazykovou úpravou
 

Copyright ©www.rr.sk . Obsah stránok podlieha autorským právam.
Kopírovanie akejkoľvek jej časti len so súhlasom autora a majiteľa stránok.
Všetky práva vyhradené!

                     © 2005 © 2024 www.rr.sk
Rhodesian Ridgeback klub Slovakia
Heslo: 
Číslo:   
napísali o nás
záujem o členstvo
kontakt
plánované akcie
klubové dni
klubové súťaže
povahové testy
Návštevy
Online:38
štatistiky
RR-shop